Od roku 2000 vedlo oddělení Záchranných
archeologických výzkumů Západočeského muzea v Plzni
předstihové záchranné výzkumy u kostela sv. Ducha ve Všerubech.
V místech zaniklého pohřebiště probíhá stavba
vysoušecího kanálu a úpravy povrchu terénu. Během těchto
zásahů byl narušen středověký a novověký pohřební
horizont (Čechura, 2000; 2001). Stavební úpravy doposud
postihly severní stranu kostela a věže, kde byly vykopány
sondy západně od věže a východně od věže
bezprostředně u severní stěny presbytáře.
Další stavební úpravy jsou plánovány
podél východní stěny věže na severní straně
kostela. Hrozí, že významná část lokality s unikátními nálezy
novorozeneckých a dětských koster bude zničena. Bylo proto nutné provést
průzkum tohoto prostoru a připravit plán dalšího
archeologického a antropologického předstihového výzkumu.
Stavební úpravy prostor východní stěny věže
na severní straně kostela byly plánovány s časovým
předstihem a archeologický a antropologický výzkum proto může
být proveden v delším časovém úseku, než který je
obvyklý u záchranných výzkumů ohrožených lokalit.
 |
Díky časovému předstihu se mění
řada parametrů tohoto terénního výzkumu. Jestliže předpokládáme,
že bude odkryt pohřební horizont převážně sestávající
z koster a samostatných kosterních částí, je přínosné
opustit tradiční schéma výzkumu. Je praxí, že terénní výzkum
kosterních pozůstatků vede archeolog, aniž by byl dobře
připraven jak pozůstatky vyzvednout a zaznamenat terénní
informace. Antropolog dostane vykopané kosterní pozůstatky až
v laboratoři, kdy jsou nenávratně zničeny mnohé
údaje sloužících pro odhad základních parametrů jako je
pohlaví, věk, výška postavy apod. Nejzávažnějším zásahem je však
ztráta tafonomických informací, tj. charakteru prostorových
transformací nalezených kosterní součástí nebo izolovaných
nálezů, které slouží pro rekonstrukci pohřebních
zvyklostí zkoumané skupiny, tedy klíčovému tématu
archeologické interpretace podobné lokality.
Zmíněná praxe zpětně ovlivňuje
i rozvoj terénní antropologie. Metodám terénní antropologie,
tedy jak v terénu postupovat při výzkumu kosterních nálezů,
se v České republice až na výjimky nevěnuje větší
důraz. Přitom právě terénní
výzkum je okamžik, kdy se archeologie a antropologie setkává
nejvíce. Obě disciplíny zajímá totéž, totiž návrat k živému
světu a živému člověku s jeho pestrými
behaviorálními projevy. Cílem by tedy mělo být tyto disciplíny
nedělit, ale vhodně spojovat.
Proto jsme se rozhodli, že předstihový
záchranný výzkum ve Všerubech provede oddělení záchranných archeologických výzkumů
Západočeského muzea v Plzni a ujmou se jej také badatelé
Laboratoře
biologické antropologie na FF ZČU v Plzni v rámci
jejich projektu Metody výzkumu kosterních pohřebišť. Přesun
částí terénních povinností na antropology vychází z předpokladu,
že většinu nálezů tvoří lidské kostry
nebo jejich izolované pozůstatky a antropologové jsou logicky
na tuto situaci lépe metodicky vybaveni. Vedle specialistů
obou pracovišť se na výzkumu podíleli také studenti studijních
programů Antropologie populací minulosti, Archeologie a Sociální a kulturní antropologie
FF ZČU. Po
předešlých sondážích a přípravě byla v roce
2003 zahájena první sezóna předstihového záchranného výzkumu
v sondě VSE-03 u východní stěny věže
na severní straně kostela. V této sondě
výzkum pokračuje dodnes. |