Od roku 2000 vedlo oddělení Záchranných archeologických výzkumů Západočeského muzea v Plzni předstihové záchranné výzkumy u kostela sv. Ducha ve Všerubech. V místech zaniklého pohřebiště probíhá stavba vysoušecího kanálu a úpravy povrchu terénu. Během těchto zásahů byl narušen středověký a novověký pohřební horizont (Čechura, 2000; 2001). Stavební úpravy doposud postihly severní stranu kostela a věže, kde byly vykopány sondy západně od věže a východně od věže bezprostředně u severní stěny presbytáře. 

Další stavební úpravy jsou plánovány podél východní stěny věže na severní straně kostela. Hrozí, že významná část lokality s unikátními nálezy novorozeneckých a dětských koster bude zničena. Bylo proto nutné provést průzkum tohoto prostoru a připravit plán dalšího archeologického a antropologického předstihového výzkumu.

Stavební úpravy prostor východní stěny věže na severní straně kostela byly plánovány s časovým předstihem a archeologický a antropologický výzkum proto může být proveden v delším časovém úseku, než který je obvyklý u záchranných výzkumů ohrožených lokalit. 

Díky časovému předstihu se mění řada parametrů tohoto terénního výzkumu. Jestliže předpokládáme, že bude odkryt pohřební horizont převážně sestávající z koster a samostatných kosterních částí, je přínosné opustit tradiční schéma výzkumu. Je praxí, že terénní výzkum kosterních pozůstatků vede archeolog, aniž by byl dobře připraven jak pozůstatky vyzvednout a zaznamenat terénní informace. Antropolog dostane vykopané kosterní pozůstatky až v laboratoři, kdy jsou nenávratně zničeny mnohé údaje sloužících pro odhad základních parametrů jako je pohlaví, věk, výška postavy apod. Nejzávažnějším zásahem je však ztráta tafonomických informací, tj. charakteru prostorových transformací nalezených kosterní součástí nebo izolovaných nálezů, které slouží pro rekonstrukci pohřebních zvyklostí zkoumané skupiny, tedy klíčovému tématu archeologické interpretace podobné lokality.

Zmíněná praxe zpětně ovlivňuje i rozvoj terénní antropologie. Metodám terénní antropologie, tedy jak v terénu postupovat při výzkumu kosterních nálezů, se v České republice až na výjimky nevěnuje větší důraz. Přitom právě terénní výzkum je okamžik, kdy se archeologie a antropologie setkává nejvíce. Obě disciplíny zajímá totéž, totiž návrat k živému světu a živému člověku s jeho pestrými behaviorálními projevy. Cílem by tedy mělo být tyto disciplíny nedělit, ale vhodně spojovat.

Proto jsme se rozhodli, že předstihový záchranný výzkum ve Všerubech provede oddělení záchranných archeologických výzkumů Západočeského muzea v Plzni a ujmou se jej také badatelé Laboratoře biologické antropologie na FF ZČU v Plzni v rámci jejich projektu Metody výzkumu kosterních pohřebišť. Přesun částí terénních povinností na antropology vychází z předpokladu, že většinu nálezů tvoří lidské kostry nebo jejich izolované pozůstatky a antropologové jsou logicky na tuto situaci lépe metodicky vybaveni. Vedle specialistů obou pracovišť se na výzkumu podíleli také studenti studijních programů Antropologie populací minulosti, Archeologie a Sociální a kulturní antropologie FF ZČU.  

Po předešlých sondážích a přípravě byla v roce 2003 zahájena první sezóna předstihového záchranného výzkumu v sondě VSE-03 u východní stěny věže na severní straně kostela. V této sondě výzkum pokračuje dodnes. 

VŠERUBY /

17. 6. 2011 /